Když se ostatní nedívají

Jako hlavní rozdíl mezi nejvíce úspěšnými a úspěšnými, průměrnými či neúspěšnými hráči je v tom, co ten hráč dělá, když se ostatní nedívají. Jak přemýšlí, jak se chová, jak pečuje o své tělo, jak se stravuje a jak trénuje, když se ostatní nedívají.

Když nehájí svou image na týmovém tréninku, ale když se vnitřně motivuje, aby šel ráno trénovat nebo si po zápase přidal v posilovně, aby mohl být poté na týmovém tréninku lepší a připravenější. Tedy tehdy, když se ostatní nedívají. 

Taky ti přijde, že tohle všichni vědí, že to není nic nového. Všichni vědí, že ti nejlepší trénují více a promyšleněji, snaží se vyladit každý detail, ale málokdo to dělá. 

Je všeobecně známo, že Jarda Jágr si tu svoji velkolepost především vydřel trénováním navíc, vkládání si zápasových situací do svých tréninku nebo i večerním trénováním, i když to mu pomáhá spíše k dobrému psychickému rozpoložení, než tomu fyzickému. 

Já vím, Jarda je jen jeden. Má nesmírný talent genetický a pro mě ještě důležitější, vypracovaný talent na to, využívat svůj talent. Ale málokdo z nás má v plánu hokejovou NHL a máme svoji úroveň, kde se mezi ty nejvíce úspěšné můžeme zařadit a poté třeba přemýšlet o vyšší úrovni. 

Po dvaceti letech u sportu to vnímám jako naprosto klíčové. Ať už to je finále školního turnaje, rozhodující utkání o postup do vyšší soutěže nebo finále mistrovství světa. Stejně to vnímám u maturity, přijímací zkoušky na vysokou nebo při pracovním meetingu.

Jak přemýšlíme, jak se chováme, jak se o sebe staráme a jak trénujeme, když se nikdo nedívá, často rozhoduje o situacích, když se na nás dívají všichni.